Naučit chodit dítě na nočník není žádná věda. Přesto je to pro mnoho rodičů dost velký stres. Obzvlášť, když vaší příšerce jsou už 3 roky, na nočník nechodí a vy ze všech stran slyšíte, jak ostatní děti chodí na nočník pomalu od porodu. Ale nevěšte hlavu. Každé dítě je jiné, a i vaše to zvládne. Nakonec se to totiž naučí všichni.
Tak kdy začneme?
Kdy začít s chozením na nočník vám dítě řekne samo. Po vás se jen chce, abyste zachytili jeho signály. Doprovází vás na záchod. Zajímá se o nočník. Vadí mu mokrá plenka a suchou ji udrží i delší dobu. Tak v tom případě můžete nastartovat karieru nočníkáře. Pokud se tak neděje a chcete tomu trochu pomoci, tak zkuste v dítěti vzbudit zájem o dané téma. Nejlépe poslouží samotná ukázka. Prostě, než si půjdete odskočit, tak hlasitě (aby to dítě slyšelo) oznamte, že jdete na záchod. Mrňous se obvykle sám přiběhne podívat, co se děje.
Ale hlavně dítě k chození na nočník nenuťte a zbytečně na něj nespěchejte. Jediný výsledek je pak to, že se dítě "sekne" a o nočník přestane jevit zájem nebo v horším případě se ho začne bát.
Jak na to táto?
Až nastane ten správný čas na nočníkování, první, co musíte udělat, je vysvětlit dítěti, co se po něm chce. Tím nemyslím pokec u skleničky džusu, ale názornou ukázku. Jak jsem uvedl výše, děti prostě rádi napodobují. Proto ho vezměte párkrát sebou na záchod a ukažte mu, jak se to dělá. Klidně sebou vezměte i nočník, ať to může prcek vyzkoušet rovnou při ukázce. Další možností je nákup knih o čůrání a kakání s oblíbenou postavičkou, zábavná a naučná videa na YouTube nebo prckovi předveďte, že i jeho oblíbený medvídek chodí na nočník.
Pokud dítě po pár pokusech přestane o nočník jevit zájem, můžete ho znova namotivovat například hrou. Zkuste něco hodit do nočníku (třeba kapesník) a vysvětlete dítěti, že až ho počůrá, tak kapesník změní barvu. Z vylévání nočníku můžete také udělat rituál, kdy necháte dítě samo spláchnout a zamávat čůrání nebo bobku na rozloučenou (metoda užívaná v domácnosti fotříka Mirka).
Nočník je kámoš, né hračka.
Nočník nechte vybrat potomka. Ale kroťte jeho vášně při vybírání. Nočník by se měl dítěti líbit tak akorát, aby na něj rád chodil, ale ne zas tolik, aby si s ním hrál od rána do noci. Nejednou pak člověk od ostatních slyší, jak ten jeho malý vykuk místo toho, aby chodil čůrat na ten ultra vybavený nočník (hraje písničku při čůrání a v noci svítí), tak si sním hraje, schovává do něj hračky a lije do něj pití, aby hrál. Takže “nechte vybrat” dítě nějaký jednoduchý s obrázkem oblíbené postavičky (u nás chodíme na Myný), nebo kupte jednobarevný a dítě si na něj může nalepit oblíbené samolepky. Třeba jako odměna po úspěšném použití.
Pro kluky kupte nočník se zvýšeným okrajem mezi nohama, protože čůrají nahoru. A ano i kluci se na začátku učí chodit sedat na nočník. Muška se trénuje až později.
A pokud si dítě vybere nočníků víc, klidně jich i víc kupte. Investice to není závratná (sehnat se dají už od 60,- Kč) a pro nácvik se hodí mít nočník aspoň ve dvou místnostech.
Nočníky z Mamitati.cz
Při hledání nočníků neuděláte chybu, když mrknete na Mamitati.cz. Mají tam ideální řešení, co se týče jak hravosti, tak praktičnosti a ceny. S nočníkem tam rovnou vezměte i nástavec na normální záchod se stupínkem a v tu chvíli budete mít celou výbavu pro profesionální čůrání.
Od jednoduchého ke složitému.
Na začátku stačí, když si dítě samo s předstihem řekne, že potřebuje na záchod. Vy ho na nočník donesete, svléknete a pak utřete. Postupně pak přejděte k tomu, že si dítě k nočníku dojde samo a vy mu jen pomůžete se vysvléknout. Až bude dítě schopné se samo vysvléknout a obléknout mimo čůrání, tak to k tomu přidejte. No a na závěr už jen přes den přestaňte dávat plenky (je to výhodnější, než učit dítě je sundávat) a nechte, aby se vysvléklo a obléklo samo. Plenku na noc odstraňte ve chvíli, kdy se dítě začne budit v suchu.
V průběhu učení nezapomeňte každý úspěch náležitě ocenit. Pochvala a vitamín v podobě bonbónku dokáže značně urychlit celý nácvik. A pokud dojde k “nehodě”, tak dítě určitě netrestejte. Celou věc prostě jen přejděte, jako by se nic nedělo. Hlavně se ale vyhněte situaci, kdy se budete dítěte neustále ptát, jestli potřebuje na záchod. Protože pak sice budete mít dítě, které vydrží celý den v suchu, ale jen v případě, že ho budet hlídat (tzv. čůrání na dotaz).
Pár slov na závěr.
Trpělivost, nestresovat jeden druhého, nespěchat, netrestat. Všechno řešit v klidu. Několikrát vysvětlit a ukázat. Když tohle všechno dodržíte, tak ta vaše příšerka začne chodit na nočník co by dup. A to, že to bude až ve třech letech opravdu neřešte.
